Radkovič
Rozhodli se založit improvizovanou základnu, a jakožto správný voják se věnoval zajištění perimetru. Měl na starosti bezpečnost a nechtěl ponechat nic náhodě, podle stop v okolí se na této planetě vyskytuje něco moc ošklivého a zvuky okolí mu moc na klidu nepřidávaly. Nebýt nešťastného incidentu se zásobami, vůbec by nebyli v takové šlamastice a on by se nemusel brodit takovým hnusem a předělávat pláty sloužící k opravám na lodním trupu na ochranný plot.
K tomu všemu mu kapitán Will sebral většinu mazáků z posádky a jeho vlastních lidí a vyrazil kamsi na průzkum. Tohle špatně skončí. Hodiny marného buzerování se konečně chýlily ke konci. Koneckonců už se taky smrákalo. Nebylo to nic moc, ale víc udělat nemohl.
Vydal se na obchůzku perimetru, když v tom se rozezněl ze všech strážních věží poplach a výkřiky "Přicházejí!", zaplnily vzduch. Rychle vyběhl na nejbližší strážní věž, aby situaci sám zhodnotil zkušeným okem ostříleného profíka. Co viděl, asi do smrti nezapomene. Těch dvacet až třicet minut si určitě bude pamatovat obraz hnusného slintajícího a uhánějícího jeho směrem. V jejich čele spatřil i některé z jejich vlastních řad. A sakra. To by mohl být problém.
"Do zbraně. Zaujměte pozice. A ne, že je budete šetřit vy amatéři. Nebo snad chcete strávit zbytek života, jako uslintaná hromada slizu?", zahulákal, vytáhl z pochvy svůj perfektně naostřený nůž a zkusmo přejel po jeho ostří. Jo, to půjde, pomyslel si.
"Kapitáne, vy nechcete zbraň?", otočil se, aby zjistil, kdo se ho vlastně ptá. Jeden ze zelenáčů, usoudil podle aury strachu kolem něj.
Hlasitě se zasmál, podobnou otázku už dostal tolikrát a koutkem úst ucedil: "Milý greenhorne, až já budu potřebovat střílet, kolem se bude válet zbraní."
Sranda může začít. Jen přijďte blíž, slintáčci.
